Thumbnail image for http://www.cmn.cz/Controls/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2005_16.jpg
Z ARCHIVU ČMN 2005: Melodie na téma CB500

Veselá motorka

Dalo by se říct, že melodie na téma CB500 byla po dlouhá léta již opravdu ohranou písničkou. A možná doopravdy byla, proto se pánové z Hondy domluvili na „lehké“ inovaci a z CB500 se během chvíle stala CBF500. Názvem se stroj sice tváří pouze jako modifikovaný s přívlastkem v podobě písmenka F, ve skutečnosti se však jedná o zcela nový motocykl.

vydáno 14. 12. 2015, vyšlo v ČMN 16/2005, text Jakub Nič, foto Petr Hájek

Staré dobré Cébéčko sloužilo mnoha motorkářům, buď začínajícím nebo těm, kterým velké stádo koní spřažené v zápěstí pravé ruky nebylo příliš pochuti. Zavzpomínáme-li trošku, zjistíme, že modely CB jsou i přes výrobní program trvající několik dlouhých dekád tak trochu v ústraní. I přes svou spolehlivost a ohromné množství prodaných kusů byly totiž zastiňovány atraktivnějšími bratry nesoucími na svých bedrech a prsou plastová zkrášlovadla.

I navzdory tomu, že motocyklová veřejnost nevěnuje příliš pozornosti malým a nevýrazným půllitrům (což je mimochodem docela škoda), rozhodla se Honda pro celkem zásadní omlazení svého klasického dvouválcového modelu.

Hornetův synovec

Ze starého klasického CB500 použila Honda v podstatě jenom motor, který vložila do uzpůsobeného rámu CBF600, prapůvodně však posvářeného pro šestkového Horneta. Nový půllitřík má tudíž opravdu dospělé rozměry, úchvatně dlouhou kyvku a nesmírně nenápadný, leč rafinovaně rajcovní design. Kyvka mě zprvu opravdu píchla do očí - a ani se mi nechtělo věřit, že takovýhle dragster pustila střídmě a rozvážně se chovající Honda do série.

Kamuflovaná dravost

Když jsem si tak při čekání na předávací formulář hondici obcházel, zaujala mě čistá designerská i dílenská práce. V zásadě na tomto stroji nikde nic opticky nevyčuhuje, vše k sobě stylisticky náramně pasuje a celkově stroj působí štíhle, hravě a obratně. Litá šestipaprsková kola s paprsky dělenými na dva tenké vdechují hondičce dravost a tichou atletickou eleganci. Na nádrž klasických tvarů krásně navazuje pohodlné sedlo a štíhlá kajakovitá záď s moderně zapuštěnými blinkry lehce zdůrazňuje sportovní ambice mašiny.

Zajímavě sedí v rámu zavěšený agregát, dobře známý z předchozího CB500. V rámu má dost místa, proto mohl být konstruktéry posunut hodně dopředu, tím dostalo přední kolo příznivou zátěž a to je dobrá zpráva pro rychlé průjezdy zatáčkami. Přední kolo vede klasická vidlice, trošku mě jen překvapila absence druhého brzdového kotouče vpředu. Později jsem však pochopil, že jeden kotouč vše nutné zvládá s přehledem, takže zase bez výtky.

Nezapomenout na sytič

Tak a šup do sedla. Nejdříve je v chladnějším počasí potřeba hmátnout zleva k hlavě válce ke karburátorům a povytáhnout čudlík sytiče. Tak trochu jsem si vzpomněl na tátovu cirkuli na dřevo, kde je podobný, jen trošku větší černý bakelitový vypínač s rozvodem 380 V a nápisem „tahem zapni, stiskem vypni“. Sytič Hondy CBF500 funguje na stejném principu.

Dvouválec naskakuje bez delšího otálení, díky přetlumenému výfuku sice zbytečně šeptá, leč vrní pravidelně a ukázkově vyrovnaně, bez jakýchkoli svistů a klapání, u dvouválců důvěrně známých. Po chvilce zahřívání natahuji rukavice a pomalu vyrážím. Z pražského Braníka volím směr Strahov, protože se v tamních „vrchařských“ zatáčkách dají na podobných strojích zažít dosti adrenalinové drifty.

Kvalitní podvozek

Díky předimenzovanému páteřovému rámu z megajäcklu se motorka skoro vůbec nekroutí, alespoň já jsem žádné nepříjemné vlnění, kývání či nechuť zamířit do mnou zvoleného směru nepostřehl. Původně jsem si myslel, že tato nosná páteř někde povolí a zakroutí se, ale zase jsem se pletl. Opravdu mile mě překvapilo vlídné přijetí jak uvolněnou polohou jezdce, tak zpětnou vazbou na mé příkazy. Cébéefko s jezdcem žije, vnímá i jeho nejmenší náznaky ke změně stopy. Při brzdění v zatáčce nemá tendence se narovnávat ani zavírat řídítka, což byla pro mě potěšující okolnost. Nemám totiž rád, když se mě někdo snaží přeprat přesně ve chvíli, když mi vjede děda v žigulíku do cesty.

Odpružení funguje pro tuto kategorii příkladně. Pružení předního i zadního kola je dostatečně progresivní s dobře nastavenými útlumy, takže městská dlažba na přiměřeně tvrdém podvozku Hondy jezdce příliš neobtěžuje, stejně tak ani kvalitní asfalt a rychlé průjezdy zatáček nejsou ničím namáhavým. Motorka si vesele drží náklon a stopu, kterou zrovna v daný moment jezdec požaduje, a v kombinaci s pneumatikami Bridgestone si dokonce nechala líbit i dlouhé a kontrolované drifty při výjezdech ze zatáček - regulované nikoli výkonem, ale náklonem. Opět díky tuhému rámu a dobré čitelnosti podvozku na drifty stroj i méně zkušeného jezdce včas upozorní. Chová se totiž - s lehkou nadsázkou - jako supermotard. Chyby jsou jezdci sděleny nenásilnou formou v podobě výtek, nikoli v podobě tělesných trestů, neřku-li pádu. Celkové chování stroje je velmi dobře čitelné a proto se s ním dají vyvádět doslova psí kusy, i když se to k naháči této kategorie příliš nehodí.

Nezkušené naučí, profíky potěší

Starý známý agregát si zaslouží plný počet hvězdiček za svůj naprosto bezvibrační chod. Vyvážení motoru se opravdu povedlo, a tudíž ani delší cestování, byť pro někoho možná trošku pomalejší, není žádným handicapem cébéefka. Průběh výkonu a točivého momentu je vyrovnaný, bez citelných propadů a děr, zkrátka takový, jak se na dvouválcový půllitřík sluší. Byl jsem překvapen, jak necelých šedesát koníků umí donutit s trochou benzínu v nádrži stodevadesátikilový stroj k zajímavým hrátkám. Spíš než výkon stroje tu však hraje prim celkové perfektní sladění celého motocyklu. Samozřejmě nemůžeme čekat zrychlení, které trhá helmu z hlavy, nicméně na velmi slušné poježděníčko to stačí.

Dobrá investice

Za necelých sto sedmdesát tisíc včetně daně je tato motorka dobrou investicí jak pro začínající motorkáře, slečny nevyjímaje, tak pro otrlejší a vyježděnější chlapíky, kteří si umí uvědomit hodnotu stroje a nehledí jen na papírový výkon. Na slunné letní projížďky s přítelkyní na koupaliště, ostřejší svezení v drsných náklonech po okreskách nebo jen každodenní zábavné přemisťování do práce je CBF500 téměř geniální motorka.

Technické údaje Honda CBF500

motor čtyřdobý kapalinou chlazený dvouválec, DOHC/4

objem 499 cm3

vrtání x zdvih 73 x 59,6 mm

výkon 42 kW (57 k)/9500 ot./min.

točivý moment 44 Nm/8000 ot./min.

kompresní poměr 10,5:1

plnění motoru karburátory

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 1 kotouč průměr 296 mm, dvoupístkový třmen

vzadu 1 kotouč průměr 246 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1481 mm

výška sedla 770 mm

hmotnost 183 kg (suchá)

nádrž 19 l


Článek vyšel v tištěných ČMN 16/2005

Komentáře k článku:




Další články z rubriky

  • Travis Pastrana zopakuje skoky Evela Knievela!
  • 7 věcí, které potřebujete vědět o nové Aprilii Dorsoduro 900
  • ČMN 10/2018 právě v prodeji

Kam dál

  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span> Stará dobrá škola
  • 5 rozdílů: Jawa 350 Special vs. Jawa 350 OHC
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span> Puberťákův sen aneb Škola volá

Technická poradna

Zodpovězené 330 otázek

Yamaha DT 125 R '98

Po výbrusu a výměně pístu najeto 1000km, motor ztratil výkon-točí jen do 8500 ot...


© Copyright Bikes Publishing, s.r.o 1998 - 2018 - Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Obsah vygenerován 22. 5. 2018 v 10:23 za 0.406 sekundy. TOPlist