Thumbnail image for http://www.cmn.cz/Controls/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2006_16.jpg
Z ARCHIVU ČMN 2006: Ducati má pověst tak sportovní, až se málem olympijské hry stydí, že ještě motorky nemají na programu

Třetí mušketýr

Retro letí. Na podzim roku 2003 ukázala Ducati světu trojici prototypových motocyklů připomínajících svým designem stroje sedmdesátých let a za pár dní (v roce 2006 - pozn. red.) jde do veřejné prodejní sítě poslední z těchto tří mušketýrů, motocykl nazvaný GT 1000.

vydáno 29. 12. 2016, vyšlo v ČMN 16/2006, text Jan Rameš, foto RZ

Má cenu zase omílat donekonečna strategii Ducati? Než boloňští něco udělají sériově, nejdříve si pořádně ověří, jestli to nakonec budou lidé chtít. A taky si pečlivě vybírají, kde své koncepty prezentují. Naposledy to byl Hypermotard, kterého ukázali svým domácím fanouškům v Miláně, ale sérii Sport Classic, což byly tři prototypy (kapotovaný Paul Smart, café racer Sport 1000 a "motocykl pro každý den" GT 1000), si nechali na 22. října 2003 na autosalon v japonském Tokiu. Proč? Protože jestli v Evropě retro letí, tak v Japonsku přímo sviští nadzvukovou rychlostí. Vždyť jak je to dlouho, co se do světa rozprášila limitovaná série asi prvního "retráče" od Ducati, modelu MH 900e, a kam si myslíte, že jich šlo nejvíc? Správně, do Japonska.


Již v lednu 2004 vydala továrna komuniké, že "sportklasiky" bude vyrábět sériově. Přijímaly se objednávky na limitovanou dvoutisícikusovou sérii kapotovaného Paula Smarta a modely měly být dávány do výroby (a na trh) od listopadu 2005 do září 2006. Vše však šlo jako po drátkách, a tak od září už první nedočkavci frčí na Paulu Smartovi, od října je následují majitelé Sportu 1000 a s půlročním předstihem si už do showroomu můžete pomalu začít chodit brousit zuby na třetí stroj, GT 1000.

Pro každý den

Gétéčko je ze Sport Classiců tím "třetím vzadu". Když všechny tři motorky vystavíte na ulici, u GT bude nejmíň lidí, navíc pokud ho tam dáte v té ocelově šedé barvě (druhá z barev, rudá, je daleko víc sexy). Obyčejné věci totiž moc pozornost nepřitahují. Což je rozhodně pěkně nespravedlivé, ale tak to prostě je. Ale GT 1000 je tak obyčejná motorka, že je tím výjimečná.

Vezměte si značku Ducati. Člověk nemusí být zrovna desmomaniak, aby při vyřčení toho jména úplně cítil chvění a v uších mu nezadunělo (i bez toho, že by se právě bacil do hlavy o ceduli Ducati). Značka s pověstí tak sportovní, až se málem olympijské hry stydí, že ještě motorky nemají na programu. I ta nejcestovnější Ducna je pořád ještě sportovec, jen s měkkým sedlem a velkou kapotou. První dva z rodiny, Paul Smart i Sport, no o těch snad ani nemá cenu mluvit, podívejte se na ta řídítka zlověstně ohnutá k zemi.

No a do toho GT 1000. Motorka, na kterou se podíváte a vidíte se, jak se jedete v neděli odpoledne projet, ne abyste si v tý pravý za vesnicí dali koleno, ale prostě jen tak, protože je to pěkná motorka a jezdit na motorce je fajn. Pohodlné dvousedlo (Ducati! ), velká nádrž (tak to je pěkný šméčko, do týhle bandasky se vejde patnáct litrů a víc ani panák, takže pozor, klame tělem), drátěná kola, klasické dva tlumiče, kastlíky po bocích, chromovaná řídítka a dva laufy zdvižené do vzduchu...

Když řeknu, že mně tahle motorka připomíná Jawu 350 Californian ze šedesátých let (správně světácky jsem měl říct asi nějakého Triumpha, ale jsme v Česku, takže to beru "hezky česky"), tak mě v Ducati zastřelí, jakmile tam šáhnu na kliku od dveří, ale "Calif" je podle mého juniorského názoru jedna z nejkrásnějších motorek, co kdy Jawa udělala. Taková stylová směsice sportovna a motorky pro každý den. Ach bože, motorky pro každodenní použití, jak ty dneska, v tomhle světě plném super, hyper a mega, chybí... To máme motorky na okruhy, potom cestovní mašiny s kufry, sportovní naháče na agresivní jízdu po okreskách, endura do lesů, brumlavé čopry na brouzdání krajinou, ale když si chcete dojet do krámu pro rohlíky nebo k babičce na nedělní vepřo-knedlo, to abyste si vzali taxíka. A tak se paradoxně ty nejobyčejnější motorky stávají nedostatkovým zbožím, prostě být obyčejným je dneska neobyčejné.

Výfuky stále chromované

I když GT 1000 má připomínat klasické stroje ze sedmdesátých let (zcela konkrétně GT 750 z roku 1971), má tak činit vzhledově a nikoli svým jízdním projevem. Pod retro kabátkem se skrývá šikovně ukrytá soudobá technika. Což je logické, těžko byste dneska prošli náročnými homologacemi s motorkou, která smrdí, řve, nebrzdí atd.

Technický základ je v maximálním možném měřítku stejný s ostatními dvěma stroji ze série Sport Classic. Motor je notoricky známý (u Ducati pohání kdeco), vzduchem chlazený desmodromický litrový dvouvál se dvěma svíčkami na válec, který dává solidních 92 koní a spoustu newtonmetrů, přičemž díky vstřikování a řízeným katalyzátorům ve výfukových koncovkách splňuje normu Euro 3. Když už jsme se otřeli o ty výfuky, tak vězte, že svody jsou dvouplášťové, díky čemuž je ta vnější, viditelná trubka o poznání chladnější a svod by měl zůstat hezky chromovaný. Spojka překvapivě není suchá jako třeba u Sporta, nýbrž v olejové lázni a s hydraulickým ovládáním.

Trubky, dráty a duše

V otázce podvozku naštěstí tvůrci nezůstali věrni své pětatřicet let staré předloze a kola a motor drží pohromadě oblíbený dukatí příhradový rám z ocelových trubek. Geometrie je trochu jiná než u druhých dvou "klasiků", rozvor narostl o milimetr na 1425 a stopa činí 103 mm, to díky přesunutí vidlic v brejlích. Kyvka je stejná, tedy z dvoumilimetrové ocelové kulatiny o průměru 60 mm, která dosti věrně připomíná cajky ze sedmdesátých let, jenom je daleko masivnější. Také je tady hned dvojice tlumičů s nastavitelným předpětím, Paul Smart i Sport asi zlobily a dostaly jen jeden. Předek tvoří nenastavitelné upside-downy Marzocchi 43 mm.

Sedmnáctipalcové chromované ráfky nesou značku Excel a patří k tomu nejhezčímu, co na motorce najdeme. S hliníkovými nábami je nespojuje nějaký kus litiny, ale 2 x 36 ocelových drátů o průměru 4,4 mm. Rozměry jsou, řekněme, na výši doby, tedy 3,50" vpředu a 5,50" vzadu, pneumatiky Michelin Pilot Classic mají z boku vyraženy rozměry 120/70 a 180/70 a v sobě duši! Dvoupístková přední Bremba s rozdílnými průměry pístků na zabrzdění 185 kg lehké motorky bohatě stačí, navíc když nejde o žádný supersport.

Ducati GT 1000 je zajímavý stroj. Přestože na první pohled zcela nezapadá do sportovní rodiny Ducati, má svou logiku. A není to jen motorka postavená k pětatřiceti letům devadesátistupňového desmo véčka, ale zajímavá alternativa pro ty, kdo chtějí hezkou stylovou motorku pro každodenní používání.


Pětatřicet let véčka

Trojice strojů z řady Sport Classic není jen nějakým prázdným plácnutím na téma retro, to jsou tři repliky kdysi slavných strojů. Všechny měly společnou tu nejdůležitější věc - zbrusu nový, vzduchem chlazený dvouválec do L s desmodromickým rozvodem, miminko z porodnice legendárního konstruktéra a největšího propagátora desma Fabia Taglioniho.

Dr. T, jak se Taglionimu přezdívalo, hledal optimální velkoobjemový motor, se kterým by se daly vyhrávat závody i najíždět spousty kilometrů v běžném provozu. Nedal se zlákat trendem mnohaválcových monster a zkonstruoval vidlicový třičtvrtělitrový dvouválec s úhlem rozevření 90 stupňů a vačkami poháněnými královskými hřídeli, který dával masivní a dobře přenositelný zátah a nepotřeboval vyvažovací hřídel. V roce 1971 jej jako první dostal pod nádrž nahatý motocykl nazvaný GT 750. To bylo před pětatřiceti lety...

Úvod na silnici se povedl, takže bylo na řadě závodní použití. Taglioni o rok později postavil na základě GT závoďák, který měl prodělat svou premiéru při prestižním závodě 200 mil Imoly. Do sedla angažoval Angličana Paula Smarta, který přes počáteční nedůvěru v "dlouhý stroj s tím divně rozevřeným pantem uprostřed" dokázal hned v premiérovém podniku vyhrát a týmový kolega Bruno Spaggiari na témže motocyklu dojel druhý!

Se závodní replikou v Ducati ale moc nepospíchali a svým zákazníkům nabídli v roce 1973 model Sport 750, což byl sériový café racer (ty tehdy děsně letěly) udělaný z gétéčka - se skloněnými řídítky, jedním sedlem a pruhem na nádrži. Až v roce 1974 vyjel z boloňské továrny krásný polokapotovaný Super Sport 750, podle mnohých první opravdový superbike. Dnes, po více než třiceti letech, má Ducati ve svém výrobním programu přímé potomky těchto strojů - GT 1000, Sport 1000 a Paul Smart 1000. Sport Classic.

Technické údaje Ducati GT 1000

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený dvouválec do V 90°, OHC/2 desmo

objem 992 cm3

vrtání x zdvih 94 x 71,5 mm

výkon 67,7 kW (92 k)/8000 ot./min.

točivý moment 91,1 Nm/6000 ot./min.

kompresní poměr 10:1

plnění motoru vstřikování Marelli, průměr sacích hrdel 45 mm

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 320 mm, dvoupístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 245 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1425 mm

výška sedla 830 mm

hmotnost 185 kg (suchá)

nádrž 15 l (3,5 l rezerva)


Článek vyšel v tištěných ČMN 16/2006

Komentáře k článku:




Další články z rubriky

  • Travis Pastrana zopakuje skoky Evela Knievela!
  • 7 věcí, které potřebujete vědět o nové Aprilii Dorsoduro 900
  • ČMN 10/2018 právě v prodeji

Kam dál

  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span> Stará dobrá škola
  • 5 rozdílů: Jawa 350 Special vs. Jawa 350 OHC
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span> Puberťákův sen aneb Škola volá

Technická poradna

Nezodpovězené 365 otázek

Aprilia RS 50 2 kW '00

kolik ohmu maji mit snimače...


© Copyright Bikes Publishing, s.r.o 1998 - 2018 - Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Obsah vygenerován 22. 5. 2018 v 10:20 za 0.578 sekundy. TOPlist