Uživatel:
Heslo:

Nový uživatel
Zapomenuté heslo

Přihlášení přes Facebook fb login
Thumbnail image for http://www.cmn.cz/Controls/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2006_12.jpg
Z ARCHIVU ČMN 2006: HD XL 883R Sporster jako vzpomínka na zlaté časy závodění
CMN 2006

Módní záležitost

Když přišel Harley s modelem R, oranžovou vzpomínkou na zlaté časy značky v závodech, byla to velká pecka pro motocyklový svět a malý kopaneček pro některé designéry. I když nešlo o nic jiného než návrat k lakování ze sedmdesátých let, stal se z erka nejvyhledávanější a nejoblíbenější stroj ze všech ekonomicky snesitelných typových řad H-D.

vydáno 2. 12. 2016, vyšlo v ČMN 12/2006, text Ondřej Hrůza, foto Radek Jim Holan

Před pár lety nastala rychlá doba. V módě je teď všechno, co alespoň trošku zavání závoděním, respektive přímo slovíčkem "racing". Nosí se trička s čísly, košile s neuměle vyšitými a zkomolenými logy sponzorů závodních teamů a na nohou kopie botiček pilotů závodních vozů. Pak do toho vstoupilo retro, krátké racingové bundy do pasu a´la Nascar a brýle ze sedmdesátých let. Všechno to přišlo z Ameriky, takže jestli se k této módě opravdu něco hodí, tak to není ani Ducati Monster, ani nový Norton Commando, ale Harley-Davidson Sportster ve verzi R. Motorka, kterou firma vypustila do světa pro všechny, kdo pečují o svoji image, která už značkovější být nemůže a díky udávaným parametrům a jízdním vlastnostem je také velice mírná, a tudíž jako stvořená pro spíše sváteční motorkáře nebo ty, kteří by i v pokročilém věku rádi začali jezdit, neboť "móda si to žádá".

Závoďák jen na oko

Předchozí slova jsem vůbec nemyslel zle, právě naopak. Spousta lidí si totiž řekla: "Jé, Harley udělal konečně pořádnou ostrou závodničku," jenomže pak zjistili, že má erko ze závodničky jen kabát a že zas tak nejede a začali nad ním ohrnovat nos. Podle mě však v Milwaukee nechtěli nikoho naštvat. Model R byl načasován a cíleně namířen úplně stejně jako V-Rod, který neměl ohromit už "dostatečně poblázněné" vyznavače H-D, ale přilákat značce úplně novou klientelu, což se v obou případech náramně povedlo.

Jako spokojený majitel staršího Sportstera si však neodpustím pořádný rýpanec. Sportstery se dělají bez podstatnějších tvarových změn už od roku 1952 a každý model, který měl v názvu nějakým způsobem zakomponované písmenko R jako "racing" (dirttrackové XR 750, XLCR 1000 Café Racer...), H jako "hot" (KHK 750 z padesátých, nebo XLH, XLCH 883 z šedesátých let), nebo S jako "sport" (XL 1200 S z devadesátých let), dostal od konstruktérů něco nadstandardního. Něco, co bylo základem sportovního ducha, kterého měl název jen podtrhnout. Někde to byly ostré vačky, jinde vyšší komprese a lehčí písty... Bohužel, novodobému racerovi XL 883R inženýři nic podobného nenadělili. Jeho předchůdce, vystavěný ještě na "krátkém" rámu z devadesátých let měl alespoň závodně se tvářící výfukovou soustavu 2 do 1 v matné černi. Tenhle nový už nemá ani to.

 Buell poradcem

Trochu jsem si postěžoval a je na čase začít chválit. Když si odmyslíte, že standardní motor umí bez úprav jen třiapadesát koníků v maximu a snaží se tento handicap dorovnat alespoň celkem slušným krouťákem, je nový agregát Sportsteru (poprvé se montoval v roce 2004) zatím nejdokonalejší variantou čtyřvačkové sportovní pohonné jednotky, která kdy opustila výrobní haly v Milwaukee. Stejně jako sesterská dvanáctistovka, prošel i "malý" motor před dvěma lety totální přestavbou, a ač to navenek nevypadá, inovováno bylo skoro 90 % součástek. Něco málo převzal ze sportovního oddělení Erica Buella (především nové materiály a odolnější slitiny), zbytek z Twin Camů (tvar pístů a jejich chlazení olejem, lisovanou nerozebíratelnou kliku apod.). Díky všem těmto zásahům je motor připraven pracovat ve vyšším pásmu otáček.

 Magický rám

Rám je pro mě a vlastně i pro všechny majitele "předrevolučního" Sportsteru doslova kouzelný. Těžko říct, jak se to inženýrům v USA povedlo, každopádně i když se v technických datech dočtete, že se jak délka stroje, tak i rozvor liší od hodnot modelu 2004 pouze o jeden centimetr, výsledek je ohromující. Postavíte-li totiž oba sportíky vedle sebe, jeví se ten starší jako krátký nahrbený buldoček a tenhle nový spíš jako dlouhá, štíhlá a velmi elegantní motorka. Svůj podíl na dokonalém "optickém klamu" nese také delší sedlo, dlouhá a štíhlá olejovka se zapuštěným hrdlem, štíhlejší vzduchový filtr a samozřejmě černé, jednobarevné lakování.

Pocit, že je všechno jinak, jsem zažíval i při prvním usednutí do sedla. Erko na mě dělalo dojem celkem velkého motocyklu (což se při mé velikosti nestává často), který má všechno tak akorát. Stupačky pěkně po staru pod sebou, žádné čoprácké předkopy nebo sportovní zalomení jak na Buellu. K nim je velkou výhrou již zmiňované sedlo, které je u erka nejvýš z celé řady Sportster. Dobře vymyšlená jsou i řídítka, motorce moc sluší, neruší siluetu stroje, a přitom padnou přesně do ruky a usadí člověka v příjemném, lehce sportovním přihrbení, které by se dalo vydržet i na hodně dlouhých trasách.

 Království za karburátor

Při testování jsem měl velkou smůlu na počasí. Celé tři dny, co mi motorka říkala pane, kontinuálně lilo. To je ta horší stránka práce testmana, o které se moc nemluví. Nicméně minimálně půlku loňského léta jsem strávil v nepromoku, tak už mi to ani nepřišlo. Alespoň jsem měl možnost vyzkoušet, jak si nový "sporty" povede v extremních situacích.

První potěšující skutečností byl karburátor, který u řady XL ještě nebyl nahrazen vstřikováním. Díky němu si i u objemu 883 cm3 můžete po stažení sytiče (což lze v létě i za deště učinit takřka ihned po nastartování) vychutnat ono typické basové bublání v nízkých otáčkách. Dojem v tomto případě kazila jen dvojice "homologovaných" výfuků, každý nový majitel tohoto stroje by neměl se zakoupením některého ze sportovních výfukových kitů (Screamin' Eagle, Supertrapp, White Bros) váhat. Přesto jsem měl dojem, že i se "zavřeným" sáním, uškrceným karburátorem a standardními výfuky šel motor mnohem lépe za plynem než objemnější Twin Cam se vstřikováním.

Pohyb ve spodních otáčkách osm-osm-trojku ale vůbec nebavil. Sama mi dala najevo, že je dítkem třetího tisíciletí a že se chce točit. Už při prvním výjezdu mi tak začala výrazně vadit absence otáčkoměru, který má v základu jen jediný ze Sportsterů, XL 1200R Roadster.

 Holka do nepohody

Hned od začátku testování byl jasně cítit ten skok proti starým modelům. Spojka jako pro holku, řazení možná trošku hlasité, ale přitom přesné. A hlavně to pohodlí dané novým podvozkem. Ten mě o své spolehlivosti a sportovním charakteru přesvědčil natolik, že jsem Sportstera i v hustém dešti nakonec lámal do zatáček hlava nehlava. Díky podvozku a také tomu, že v nízkých otáčkách posílal motor koníky a newtonmetry na zadní kolo velmi pozvolna, neměla motorka nikdy tendenci obdarovat mě smykem ani na zmáčené silnici.

Když jsem se ze zkušeností s velkými Harleyi přepnul do režimu "Ducati Monster 620" a řadil tak, aby byl motor neustále ve středních a vyšších otáčkách (což u H-D znamená někde nad čtyřmi tisíci), musel jsem své negativní názory změnit. Někde v motoru se probudil malý ďáblík a se sportíkem se dalo celkem slušně vyblbnout, ani jeho dvě stě padesát kilo živé váhy kupodivu nevadilo. Stejně jako rám a podvozek byla pro mě velice milým překvapením brzdová soustava. Naprostá pohoda! Jistě, nebyla to žádná radiální Bremba, ale vzhledem k tomu, co jsem zažil na všech neupravených Harleyích před rokem 2004, jsou současné brzdy vyvinuté samotným Nissinem hotové kotvy.

Harley-Davidson Sportster 883R je přívětivá motorka a i když by jejímu dirt-trackově ostrému lakování slušel objem alespoň 1200 cm3, má rozhodně co nabídnout. Pokud máte respekt z velkoobjemových překoňovaných čtyřválců, ale zároveň nechcete sklouznout do kasty ocvočkovaných čopráků s dlouhými třásněmi, vysokými řídítky a způsobem jízdy "na pantátu", pak může být právě erkový Sportster správná volba.

A jedno zajímavé zjištění nakonec. Sportster 883R by klidně mohl být typickou ukázkou toho, že se duše motocyklů Harley-Davidson po desetiletí vůbec nezměnila, neboť za deště a v hodně vlhkém vzduchu se choval jako štika a jel jak z praku, kdežto potom v teplém slunečním dni začal chytat líné kapří móresy. Stejně jako moje šedesát let stará unrovka!

Co je ten Sportster zač?

Jen málokterý model motocyklu na světě má tak obsáhlou historii jako H-D Sportster. Jeho celkový vzhled, základní tvary a rozměry se prakticky nezměnily už od roku 1952, kdy opustil továrnu v Milwaukee první sporťáček s označením "K" s typickou nádrží a tehdy ještě sedmsetpadesátkovým motorem se spodem ovládanými ventily (SV). Už tehdy nasazoval Harley-Davidson tyto stroje ve velkém počtu do závodů a díky tomu, že se tehdy stal takřka monopolním výrobcem na americkém kontinentu, vznikly dokonce soutěžní kategorie vypsané americkou motocyklovou asociací AMA pouze pro Sportstery (dirttrack, flattrack race board...).

Největší éru slávy Sportstery prožily v sedmdesátých letech, kdy byl na jejich základu vystavěn legendární dvoukarburátorový speciál pro ploché dráhy s označením XR 750. I při nízkém kompresním poměru 8,5:1 (motorka měla být nejen ostrá, ale i spolehlivá) a menším objemu, než měl tehdy běžný Sportster, dával motor už v základu 90 koní a stal se králem amerických plochých drah na několik desítek let. Právě na tomto motocyklu prováděl své kaskadérské kousky a uskutečňoval rekordně dlouhé skoky kaskadér Evel Knievel.

Nový Sportster 883R má být právě jakýmsi tributem a vzpomínkou na tyto dlouhou dobu nepřekonatelné stroje, které po právu vstoupily do motocyklové síně slávy a dnes patří mezi jedny z nejdražších a nejvyhledávanějších sběratelských kousků z poválečné produkce značky. Škoda, že nové 883R nenasypali v Milwaukee kromě totožného lakování s XR 750 už v základu taky trošku toho pepře do motoru!

Technická data Harley - Davidson XL 883R Sportster

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený dvouválec do V, OHV/2

objem 883 cm3

vrtání x zdvih 76,2 x 96,8 mm

výkon 39,5 kW (53 k)/6000 ot./min.

točivý moment 69 Nm při 4 200 ot./min.

kompresní poměr 8,9:1

plnění motoru karburátor Keihin CL

startér elektrický

převodovka pětistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 292 mm, dvoupístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 292 mm, dvoupístkový třmen

rozvor 1520 mm

výška sedla 714 mm

hmotnost 251 kg (suchá)

nádrž 12,5 l


Článek vyšel v tištěných ČMN 12/2006



Diskuze k článku


Další články z rubriky

  • ČMN 19/2018 v prodeji
  • ČMN 18/2018 právě v prodeji
  • Vyhraj lístky na Večer legend

Kam dál

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Technická poradna

Zodpovězené 332 otázek

Honda NT 650 V Deauville '00

Jaké jsou ventilové vůle.Dík

Nezodpovězené 380 otázek

Peugeot Vivacity 100 T '07

Kupuji z bazaru Peugeot Vivacity 100ccm 2007. Sháním k němu příručku (mám rád návody a přehled o věcech :-) - kde co je, typy žárovek a pojistek, jaký olej, doporučená údržba,...