Uživatel:
Heslo:

Nový uživatel
Zapomenuté heslo

Přihlášení přes Facebook fb login
Thumbnail image for http://www.cmn.cz/Controls/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2006_20.jpg
Z ARCHIVU ČMN 2006: Honda CBF 1000: zajezdit si kdykoliv, kdekoliv a na jakkoliv dlouho
CMN 2006

Univerzální společnice

Honda představila nový model CBF 1000, vycházející z menšího brášky o objemu 600 kubíků. Tento maximálně univerzální stroj slibuje nejen hondí spolehlivost, ale také maximum zábavy. Měl jsem hned dvojí štěstí. Zaprvé, že jsem tuhle Hondu mohl testovat, a zadruhé jsem se s ní zúčastnil jednoho tajného závodu, takže víkend jsem strávil od rána do večera v jejím sedle.

vydáno 6. 1. 2017, vyšlo v ČMN 20/2006, text Petr Pour, foto Radek Jim Holan

Když před dvěma lety (v roce 2004 – pozn. red.) přišla na trh Honda CBF 600 poskládaná z rámu z Horneta a motoru z šestistovkového cébéerka, bylo jen otázkou času, kdy přibude i objemnější verze. Stalo se tak letos. Za základ posloužil opět jednoduchý páteřový rám používaný v Hornetu, jenomže zesílený tak, aby mohl posloužit srdci, které propůjčil supersportovní "Fároš". Ale nebojte, nebudeme závodit.


Už první pohled naznačuje, že spíš než o závody půjde o to zajezdit si kdykoliv, kdekoliv a na jakkoliv dlouhou dobu. Dynamický design s mnoha křivkami zase nasvědčuje tomu, že se bude dát jezdit i svižně. Na rozdíl od menších sourozenců je litrové CBF k dostání pouze ve verzi s polokapotáží. Nebudu tady rozebírat design, jen se krátce zmíním o výfucích. Výfuky svedené 4-1-2 jsou nejenže moc hezké, ale nedělají zbytečný kravál a implementovaný katalytický systém (hned tři katalyzátory – jeden ve svodu, dva v koncovkách) slibuje dodržení emisní normy Euro 3. Takže cébéefko nikoho neotravuje. A o tom tahle motorka je.

Pohodlí nade vše

Pánové v Hondě razí novou ideologii. Jezdec by se neměl přizpůsobovat stroji, ale stroj jezdci. Rozměrově není CBF 1000 ani žádný mastodont, ani nedochůdče, které by posloužilo snad jen včelce Máje. Prostě tak akorát. Cébéefko ovšem činí přívětivějším škála různého nastavení. Ne že by to šlo plynule za jízdy, ke všemu je zapotřebí nějaký ten "vercajk". S ním pak ale můžete nastavit například výšku sedla od osmasedmdesáti do jednaosmdesáti centimetrů, basketbalisté zase ocení možnost nastavení výšky a sklonu řídítek nebo v rozmezí pěti centimetrů posuvné plexi.


Stupačky jsou sice uloženy napevno, ale umístění je ergonomicky kvalitně vyřešené, takže posez je pohodlný, a to i na delší cesty. Ostatně i když se vychází z Horneta, na cébéefku se sedí více vzpřímeně. Dělené sedlo je dostatečně pohodlné, takže vaše centrum úlevy netrpí ani po celodenním výletě. Stejné pohodlí zažívá i spolujezdec, na němž konstruktéři nešetřili a obdarovali ho také rozměrným sedlem, dobře umístěnými stupačkami a v neposlední řadě příjemnými madly, která nedrnčí. To je dáno také takřka "bezpohlavním" chodem motoru, který jen drobně vibruje v oblasti 6500 otáček.

Srdce bojovníka

Fireblade má v sériovém provedení výkon přes 170 koní. To je pro společensky koncipovaný motocykl skoro až moc. Není divu, že ladiči od pana Hondy motor přeladili do trochu nižších tónů. Jezdec se tak může těšit na čtyřválec s příjemným spodkem, se kterým se dá v pohodě jet už od dvou tisíc, o tisíc výš začne cébéefko s radostí upalovat vpřed. A od pěti tisíc otáček si užijete dravý start za kořistí.


Na nedostatek krouťáku si asi nikdo stěžovat nebude. Devadesát sedm newtonmetrů zajistí slušný zátah v jakékoliv situaci. Takže notoricky líní řadiči, mezi něž se hrdě počítám, mohou v klidu pomýšlet na předjížděcí manévr, aniž by se báli, jestli zvolili dobrý rychlostní stupeň. Těch napočítáte šest a jejich odstupňování vám umožní jet na šestku v obci a na dvojku po dálnici. Záleží jen na vás, jestli se zrovna kocháte, nebo se ve vás probudilo závodnické srdce. Akt řazení by nebyl úspěšný bez hydraulicky ovládané spojky, která jde pěkně zlehka, takže i po celodenním jezdění udržíte s klidem půllitr piva bez obav, že jeho obsah skončí ve vašem klíně.

Kdo by hledal sytič, nachodil by kolem stroje hodiny a marně. Samozřejmostí je plnění motoru vstřikováním, které si vystačí s jedním vstřikovačem na každý válec (Fireblade má vstřikování duální, tedy se dvěma), a sytič je tady automatický. Stříkačka reaguje na povely plynovou rukojetí s elegancí tanečnice flamenca. Žádné zběsilé škubání a nervové záchvaty, naopak jen ladné pohlazení po duši. Pouze při držení konstantní rychlosti ve středních otáčkách je cítit drobná nervozita. Možná způsobená čekáním na jeden z povelů:

"Jeď, nebo se kochej! "

Obě brzdy jsou citlivé a dobře dávkovatelné, na stroj tohoto zaměření ideálně nastavené. To znamená, že na supersport by to bylo málo, ale na cestování a občasnou sportovní vložku je to akorát. Předek jde ovládat v klidu jedním prstem, má plynulý nástup a dostatečný účinek, zadek není díkybohu kousavý, ale v jednom s ním brzdit nemá příliš cenu. Když je však motorka naložená, hodí se. Kdo by si přál ještě bezpečnější brzdění, může si přiobjednat ABS a CBS. My jsme jezdili bez toho a nikdy jsme nebyli nemile překvapeni.

Od úsvitu do soumraku

Vybral jsem si Hondu CBF 1000 jako společnici pro celodenní potulování se po vlastech českých. Trasa vedla po cestách všech tříd a netříd, včetně šotolinové vložky. Projížděli jsme města, uháněli po dálnici. Přejeli jsme hory i doly. Řeknu vám, přátelé, že jsem nenarazil na jediné místo, které by cébéefku nesvědčilo. Odpružení je dostatečně komfortní, aby zvládlo terénní vložky po silnicích nižších tříd, ale zároveň vás podvozek s klidem provede horskými serpentinami. Páteřový rám se i s masivnějším motorem chová precizně, nedává najevo známky vlnění či přetížení. Nenašel jsem jízdní režim, který by mu vadil. Ani sport, ani jízda ve dvou s bagáží. Ta „traverza“ to všechno zvládá bravurně. Stroj se vodí do zatáček lehce, stačí změnu směru naznačit a CBF poslechne bez výhrůžek.


Pro rychlou přepravu u nás slouží takzvané dálnice, které jsou občas poskládané z panelů, takže se jízda podobá sezení na ždímající tatramatce. Každopádně se na nich lze s touhle Hondou bez problémů (nikoliv beztrestně) pohybovat v rychlostech okolo sto šedesáti kilometrů za hodinu, a to i díky nízké spotřebě. Pro vyšší rychlosti je potřeba trochu změnit posed a přikrčit se, což ovšem vzhledem k dostatku prostoru za řídítky není žádný problém. Nutno podotknout, že CBF jako jedna z mála motorek má plně funkční zrcátka. To znamená, že opravdu vidíte vše za vámi a nikoliv jen svá ramena. A zrcátka se neklepou.


Někdo bude asi remcat: „ani ryba, ani rak“. Tvůrci katalogů si budou lámat hlavu nad tím, do které kategorie ji zařadit. U někoho se octne mezi naháči, jinde ji najdete u cesťáků a jen jsem zvědav, ve které anketě z ní udělají enduro. Můj názor je, že právě to, že má od každého něco, ji dělá tak kvalitní a neodolatelnou. Je to motorka pro každý den a pro celý den.

Technické údaje Honda CBF 1000

motor čtyřdobý, vodou chlazený čtyřválec

objem 998 cm3

vrtání x zdvih 75 x 56 mm

výkon 72 kW (98 k)/8000 ot./min.

točivý moment 93 Nm/6500 ot./min.

kompresní poměr 11:1

plnění motoru elektronické vstřikování PGM-FI, průměr sacích hrdel 36 mm

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 296 mm, rvoupístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 240 mm, dvoupístkový třmen

rozvor 1483 mm

výška sedla 795 - 810 mm

hmotnost 220 kg (suchá)

nádrž 19 l (4 l rezerva)


Článek vyšel v tištěných ČMN 20/2006



Diskuze k článku


Další články z rubriky

  • ČMN 19/2018 v prodeji
  • ČMN 18/2018 právě v prodeji
  • Vyhraj lístky na Večer legend

Kam dál

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Technická poradna

Zodpovězené 332 otázek

Suzuki GSX 1250 FA Traveller '10

Při volnoběhu se z motoru ozývá...