Thumbnail image for http://www.cmn.cz/Controls/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2006_33.jpg
Z ARCHIVU ČMN 2006: Nejcestovnější z boxerů - BMW R 1200 RT

Bavorská Enterprise

Nic naplat, BMW může chrlit sportovní modely jako drak oheň, ale v povědomí zůstane asi ještě dlouho zapsané jako výrobce solidních cestovních korábů. A určitě by byla škoda, kdyby se bavorská značka od svých dálkoplazů odklonila, protože jen málokdo je dokáže dělat tak dobře. Týden plný příjemných překvapení nám přichystal nejcestovnější z boxerů, model R 1200 RT.

vydáno 7. 4. 2017, vyšlo v ČMN 33/2006, text Jan Rameš, foto Radek Jim Holan

Už když jsme test ertéčka plánovali, měl jsem na něj tajně zálusk a do BMW se pro něj hrnul jako první. Loni mě na něj navnadil kolega od konkurence, který, ač srdcem supersportař, vážně přemýšlel o jeho koupi. Říkal jsem si, jak to bude super, na cesťáku jsem už dlouho nejel a víkend na Šumavě vypadal úplně báječně. Jenomže pak jsme dorazili do AuTecu, já si vedle RT stoupnul a... "No nazdar, místo motorky nám dávaj mládě dinosaura." A taky jsem hledal, jestli je na boku napsáno vážně R 1200 RT a ne Š 706 RTO, protože mi spíš než motorku připomínalo autobus. Ale nic se nejí tak horké, jak se to navaří, a já nakonec na RT nadrandil po českých cestách i necestách na 900 kilometrů a pochopil, proč jsou tyhle bavorské koráby tak oblíbené.

Nejmodernější cesťák

Model R 1200 RT se vyloupl na světlo boží začátkem prosince 2004 na boloňské Motorshow a společně se sportovně cestovním modelem ST tak BMW začalo pořádnou modelovou ofenzívu lehce naznačenou už endurem R 1200 GS o necelý rok dříve. Tahle BMW nové generace už ze svého repertoáru škrtají slovíčka jako líný a těžký a nahrazují je výrazy moderní, výkonný a obratný. Dokonce i na RT to platí, přestože bych to do něj na první pohled vůbec neřekl.

Musím přiznat, že se mi "erťák" hodně líbil už na obrázku. Připomínal mi trochu slavný vesmírný koráb Enterprise. Už od pohledu je to jasný Bavor, ale postrádá onen pověstný německý necit pro detail, tak dobře známý třeba z interiéru Škody Fabia. Jako by designéři stačili ohnout hranku milimetr předtím, než se elegantní změní v německé. A jak kufry většinou motorku hyzdí, tak tady jsou naopak třešinkou na dortu.

Také použitá technika už dávno nepatří do doby železné. Osmiventilový boxer ve svých útrobách skrývá 110 šlechtěných koní (taky díky kompresi 12:1 žerou jenom 98oktanový oves, po pětadevadesátce se jim nechce tolik běhat) a pan Newton naměří svůj metr hned 115krát. Všude samý hliník a hořčík, vyspělá (pro někoho až moc) elektronika, sběrnice CAN, sériové ABS... Oproti svému předchůdci s výrazem nafouknutého sumce R 1150 RT shodilo R 1200 RT hned dvacet kilo, což je i při pohotovostní hmotnosti skoro 260 kilo dost znát. Na centrální stojan se dává překvapivě lehce.

Hlavně pohodlíčko

Motor i podvozek jsou sice hrozně zajímavé, ale u téhle motorky vás nezajímá ani tak kolik to jede, jako jak se na tom jede. Takže šup do sedla. To je relativně vysoko, 820 mm, a dá se dát ještě o dva centimetry výš. Prckové si určitě objednají sníženou sedačku, protože já se svými 173 cm to měl tak akorát. Sedačka je totiž dost široká (pohodlíčko) a nohy máte při zastavení dost od sebe, na zem dosáhnete jen obtížně. Podaří-li se vám zastavit na hrbolku, budete jen marně máchat nožičkami ve vzduchu. Jinak při jízdě jak jinak než pochvala (i když po 500 km naráz mě bolel zadek jako z čehokoli jiného, ruce mimochodem brněly už po dvou stovkách).

My jsme měli namontované dokonce i vyhřívání sedaček a rukojetí (minimálně ty rukojeti bych tady čekal v sérii), takže když jsem se takhle v noci vracel z večeře na chatu oděn jen v kapsáče a lehký svetřík (ano, i redaktoři ČMN se někdy nechají vyhecovat k podobným nezodpovědnostem), zapnul jsem vyhřívání úplně všeho a za velkým štítem si užíval teplíčka, zatímco zbytek výpravy na naháčích klepal kosu.

No a tím jsme se dostali k další příjemnosti téhle motorky, plexi. To je skutečně povedené a funkční, asi nejlepší, co jsem zatím na motorce zkusil. A hlavně je elektricky ovládané, takže si tak jedete po městě s plégem dolů, abyste viděli na kanály, a jen co se dostanete aspoň na dvouproudovku, tak ho šoupnete trochu výš a je po větru. Aspoň můžete nerušeně sledovat přístrojovku, která připomíná kokpit hodně našlapané stíhačky - a to jsme měli motorku vybavenou "jen" palubním počítačem (povídá si s vámi o průměrné a okamžité spotřebě, teplotě vzduchu atd.) a přípravou na rádio, být tu ještě rádio s CD a navigace a nevím, co ještě všechno, tak se z těch všech hejblátek asi zblázním.

Účinné, ale necitlivé

Jezdcova pozice je uvolněná, pilot však není úplně vzpřímený, nýbrž v lehounkém předklonu, takže i sportovat se dá, samozřejmě je nutno počítat s trochu širší stavbou těla. Hlavně nohy máte dál od sebe, ale zase ta 27litrová nádrž vystačí při spotřebě lehce nad 5 litrů na hodně dlouho.

Byl jsem překvapený, jak svižně se s RT dá rejdit. Motor má díky své konfiguraci nizoučko těžiště a překvapivě krátký rozvor ve spolupráci s optimálně tuhým odpružením (není to žádná houpačka, ani přehnaný tvrďák) a "nula-dvacítkami" Bridgestonkami (alternativně Metzeler Roadtec Z6) zajišťuje velice hbité překlápění i stabilitku v náklonech.

Zadní závěs je tradičně Paralever, přednímu Teleleveru jsem moc na chuť nepřišel. Funguje sice dobře, ale nepřišel mi moc citlivý. Stejnou výhradu mám i k částečně integrálním brzdám. Čtyřpístky Brembo sice brzdí jako ďas (hadice jsou opletené), ale ovládáním přes elektrický posilovač se ztrácí jakákoli citlivost. A navíc to odporně vrčí. Naštěstí je tady ABS, u téhle motorky fungující opravdu precizně.

Jede jako z praku

Co se dá vytknout motoru? Asi nic. Dvouválcový boxer poslední generace běží jen s minimem vibrací a velice měkce, snese i nějaké 2000 otáček, lepší je samozřejmě přidávat až tak od tří. Opravdu mocně zatáhne po překročení pětitisícové hranice (je třeba si zvyknout na delší chod plynové rukojeti) a musíte si dávat pozor, abyste nelovili předek ve vzduchu, omezovač zasáhne až za osmičkou. Top speed píše BMW 223 km/h, což je slušná hodnota, při plném naložení doporučuje jet do 180 km/h. Sekundární převod kardanem (s doživotní olejovou náplní) je tak akorát "dlouhý", na šestku RT jede při 4000 otáčkách něco přes 120 km/h a dynamika je ještě dostatečná.

Profláknuté boční vychylování při přidání plynu není tak patrné, stříkačka neškube, motor moc nežere, prostě povedené srdce. Také šestistupňová převodovka překvapí, kvalty sice zapadnout pořád slyšíte, ale řadí se lehce, navíc zlehka jde ovládat i spojková páčka - hydraulika má celoživotní náplň.

Po pěti dnech strávených ve městě, na dálnici i na těch nejzakroucenějších silničkách, jezdíce po površích od takřka okruhového po šotolinu a zaživší horko i průtrž mračen musím konstatovat, že zcela chápu člověka, který přijde do showroomu BMW, sáhne do kešeně, vytáhne půl mega a odjede domů na R 1200 RT. Nebude to žádný divočák, nýbrž solidně postavený chlápek se zálibou v cestování, v němž občas bouchnou saze a vyrazí odřít kufry na Dubou. Za své nemalé peníze dostane odpovídající kvalitu, super ochranu proti rozmarům svatého Petra a bude vědět, že podobně schopnou motorku jinde hned tak nenajde.

Technická data BMW R 1200 RT

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený plochý dvouválec, HC/4

objem 1170 cm3

vrtání x zdvih 101 x 73 mm

výkon 81 kW (110 k)/7500 ot./min.

točivý moment 115 Nm/6000 ot./min.

kompresní poměr 12:1

plnění motoru vstřikování BMS-K

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 320 mm, čtyřpístkové třmeny, ABS

vzadu kotouč průměr 265 mm, dvoupkstkový třmen

rozvor 1485 mm

výška sedla 820/840 mm

hmotnost 229 kg (suchá)

nádrž 27 l

Zvláštní výbava

Nebylo by to BMW, kdybyste si motorku nemohli ještě dovybavit. Sešítek Ausstattungsprogramm je po bavorsku obsáhlý. Nižší sedačku, vyhřívání sedla a rukojetí, rádio s CD, palubní počítač, tempomat, alarm, spojler pod motor, elektrickou zásuvku nebo třeba elektronicky nastavitelný podvozek ESA, to vše si můžete objednat z fabriky. U dealera potom seženete dva druhy "topkejsů" (28 nebo 49 litrů), tašky do kufrů, tankbag (na nádrži je příprava), chrániče ventilových vík, druhou a třetí zásuvku či GPS. Vše samozřejmě něco stojí a není problém odvážet si domů motorku řádově o sto i víc tisíc dražší.

Úložné prostory

Na motorce samotné moc míst na ukrytí drobností není, pod rozdělené sedlo se toho moc nevejde, bo tam trůní nastavovač předpětí pružiny, aspoň že pod pravým řídítkem v kapotě je uzamykatelná schránka na doklady. Tvoří ji vyjímatelný fusak s nápisem R 1200 RT - prostě BMW...

Co není v motorce, to bohatě vynahradí sériově montované 32litrové kufry. Jejich otevírání i sundávání je velice jednoduché, záleží na tom, kam otočíte klíčem v zámku. Víka jsou lakována v barvě motorky, mají těsnění proti vodě a otevřená drží na šňůrce, jež se navíjí jako svinovací metr. Aby vám hadry nevypadly, jen co kufry otevřete, jsou uvnitř samozřejmě takové zapínací kšandy. Když si ale doma balíte věci s kufrem položeným na bok, tak se vám víko zaklapává na ruce, úhel otevření by se tady hodil malinko větší.

Kam ho zařadit

Malý přehled reálií pro ty, kdo se ve výrobním programu BMW nevyznají. Označení bavorských strojů je jednoduché - první písmenko znamená konfiguraci motoru (R je boxer, K řadový, F ještě loni jednoválec, dnes už i dvouválec), potom následuje objem a za tím jedno nebo dvě písmenka podle "sexuální orientace". Takže už podle názvu poznáte, že R 1200 RT bude dvanáctistovkový boxer a v encyklopedii si najdete, že praděda R 100 RT ze sedmdesátých let byl velký okufrovaný cesťák, tudíž RT je prostě megacesťák, největší z boxerů. BMW má v nabídce ještě jednu podstatně větší strojovnu, K 1200 LT s řadovým čtyřválcem, což je takový bavorský Gold Wing.

Pohled spolujezdce

Mitfára má na Bavoru maximální pohodlíčko. Širokánské sedlo je pohodlné, člověk (či člověčice) nikam nesjíždí, stupačky jsou příjemně nízko, madla pohodlná, přičemž držet se dá i vzadu na nosiči... Drobné trable nastávají akorát při nastupování, protože se na širokou a kufry obalenou motorku musíte nejdřív nějak vydrápat a doufat, že nestrhnete pilota i s motorkou k zemi. Také pouze nevelký schůdek mezi sedlem pilota a spolujezdce zapříčiňuje batůžkovo frfňání, že zezadu nic nevidí a musí se moc vyklánět.


Článek vyšel v tištěných ČMN 33/2006

Komentáře k článku:




Další články z rubriky

  • Travis Pastrana zopakuje skoky Evela Knievela!
  • 7 věcí, které potřebujete vědět o nové Aprilii Dorsoduro 900
  • ČMN 10/2018 právě v prodeji

Kam dál

  • VIDEO: KTM 790 Duke alias Posel budoucnosti
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span> Stará dobrá škola
  • 5 rozdílů: Jawa 350 Special vs. Jawa 350 OHC

Technická poradna

Zodpovězené 330 otázek

Dobrý den v Motocyklových noviná je popsáno seřízení výf...

Nezodpovězené 365 otázek

Sachs Saxonette Sparta

Přejel jsem žel. přejezd a po přejetí (asi moc drc),moto přestalo jet,motor běží a když přidávám plyn,nic se neděje...


© Copyright Bikes Publishing, s.r.o 1998 - 2018 - Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Obsah vygenerován 23. 5. 2018 v 11:18 za 0.671 sekundy. TOPlist