Uživatel:
Heslo:

Nový uživatel
Zapomenuté heslo

Přihlášení přes Facebook fb login
Thumbnail image for http://www.cmn.cz/Controls/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2007_48.jpg
Honda CBR 600 RR vs Yamaha YZF-R6 v testu ČMN 2007
ČMN 2007:

Souboj radikálů

Tohle byl vážně krutej test. Během jednoho dne jsme si užili pražské zácpy, sprint po dálnicích a krkonošské silničky všeho druhu, navíc za střídajícího se vedra a totálních průtrží mračen. Ale žádnej okruh, kdepak. O tom, jak se tyhle radikální supersporty chovají na závodní dráze, jsme toho napsali už moc - oba jsou tam skvělé a záleží jen na rukách pilota. Většina majitelů ale majoritní podíl kilometrů najede po prachobyčejných cestách plných děr, štěrku a zatoulaných náklaďáků. Na kterém tedy lépe přežijete nástrahy českých silnic? Umřete vysílením dříve na mrňavé Hondě CBR 600 RR, nebo na uvřískané Yamaze YZF-R6?

vydáno 12. července, vyšlo v ČMN 48/2007, text Jan Rameš, foto Jakub Nič a František Nič

Souboj těchto motorek probíhá po celém světě na všech frontách. Jako by v závodech ani neexistovaly další značky. Od té doby, co Yamaha udělala tuto generaci er-šestky (a to už je venku nula-osmička, která je zase jiná), se to těmito ryzími závoďáky na okruzích jen hemží. Největším soupeřem v supersportech je hondí cebro a letošní (2007 - pozn. red.) model patří mezi obzvláště vypečené. V mistrovství světa Honda nepustila titul ze svých rukou už šest sezon, v lokálních šampionátech se to přelívá většinou právě mezi Hondou a Yamahou (čestnou výjimkou je Francie, kde vyhrál Triumph) a oba výrobci potom do svých prodejních sloganů velice rádi používají právě tato svá vítězství. Jaký mají dopad závodní zkušenosti v realitě českých asfaltek, to jsme okusili na vlastní pozadí a zápěstí (to pravé mám mimochodem od tohoto testování dodnes lehce poondané).


Postava

Přestože vám každý laik řekne, že "tyhle nový kapotovaný motorky sou fšechny stejný", tak CBR i R6 jsou pochopitelně každá úplně jiná. Obě jsou to čisté sportovkyně, ovšem se specifickým přístupem.

Vzhledově bezkonkurenčně vyhrává Yamaha. Je prostě sexy - celkově ostrý design s výrazným násosem vpředu, šikmé oči, úžasná prdelka, do toho agresivní červenobílé lakování včetně červeného sedla, to je mazec. A ještě ta maličká závodní koncovka výfuku... Yamaha je prostě všude vidět. Honda je mnohem nenápadnější a jaksi konvenčnější, ačkoli třeba boční plasty jsou tady omezeny na minimum. Jenomže lakování je spíše decentní a do tvarů se musíte pořádně zakoukat, abyste poznali jejich půvab. Honda bude dobrá pro bankovní lupiče, kteří zaparkují za rohem a pak v pohodě zmizí i s výslužkou, aniž by riskovali, že se kolem motorky zatím udělá chumel lidí. To s Yamahou bych podobné dobrodružství neriskoval, i když o publicitu v tisku byste měli postaráno...


Než vyrazíme

U er-šestky je sedlo vysoko nejen podle papírových hodnot. Je také poměrně široké (vzadu dokonce ultra široké), takže pokud jste jako já velcí přesně tak, abyste v krámě viděli přes pult, tak si pořádně procvičíte "špičkovanou". Ještě víc "sport" jsou řídítka, o pěkných pár centimetrů níž, než byste čekali. Jen škoda, že jsou gripy "po yamahácku" dosti široké. Brzdová páčka je plynule nastavitelná a jde pěkně blízko k řídítku, spojková je "pevná".

Také z přístrojovky vyzařuje její sportovní zaměření. Vévodí jí krásný otáčkoměr s červeným polem od 16 500 otáček (při svém debutu v roce 2006 měla R6 červené o tisícovku výš, ale ten budík si hrozně vymýšlel, tak ho letos Yamaha v tichosti vyměnila), vedle něhož je veliká bílá lampa na řazení. Zbytek je prakticky doplňkový, malé kontrolky a dva drobné displeje, zobrazující kromě standardních údajů také teplotu vzduchu, ujeté kilometry od rozsvícení rezervy a stopky. Prostě sportovec na entou.

Cebro se při prvním dotyku zdá být jen o málo větší než minibike. Všechno je tady menší než u R6, řídítka výš a blíž, brzdová páčka jde ještě blíž, sedlo je vpředu hodně úzké, takže dosáhnete krásně na zem, a stupačky jsou stejně jako u R6 hodně nahoře, jen víc vpředu. Přístrojovka zdaleka není tak závodní - tachometr s červeným polem od 15 tisíc má velké liché číslice a je sice pěkně čitelný, ale trochu jako z hračkářství. Yamaha je v tomhle prostě víc sexy. Honda je zase přehlednější. Nemá sice stopky, ale hodiny zůstávají vidět i po vypnutí zapalování a hlavně - nalevo od otáčkoměru je palivoměr, což přidává body za praktičnost.


Město

Bohužel se musíme probít přes zacpanou Prahu, a tak si to náležitě "užíváme". Kromě rozhicovaných rámů nás hřeje vidina, že nic horšího už nás potkat nemůže... Honda se tady cítí méně v křeči, za což může přeci jen umírněnější posaz a nižší sedlo. Jako vynikající se jeví motor. Ač jen šestistovka, čtyřválec táhne krásně odspodu (vlastně neexistuje místo, kde by nejel) a rychlé odpaly z křižovatek jsou velice zábavné. První zmáčknutí brzd - ááá, tohle je pěkná písnička. Jdou zlehka, jsou krásně dávkovatelné a síly mají na rozdávání.

Yamaha ve městě vysloveně trpí. Její pilot tisíckrát prokleje nízká řídítka se širokými gripy (po chvíli vás bolí pravé zápěstí jak po dvou letech v klášteře) a moc nepochválí ani motor. Ten totiž není na městský provoz vůbec zvědavý a nízké otáčky ho moc nezajímají. Rozjedete se, motoru se nechce, pak někde mezi třemi čtyřmi tisíci zatáhne, aby následně v pěti tisících propadl do výkonové propasti hluboké jak Macocha. Do toho koncovka výfuku vříská, jako byste točili minimálně dvakrát tolik, a lidé na zastávkách MHD si klepají na čelo, co to zase jede za šikulu... Kde Honda jede na pětku nebo šestku, tam potřebujete u Yamahy točit trojku, abyste udrželi stejné tempo! První kontakt s brzdami také není příliš pozitivní, brzdí to, ale na Hondu to nemá. Ještě že ta převodovka jde trochu jemněji... Er-šestka se při pomalé jízdě také daleko víc hřeje, při focení jsem měl na budíku pořád 107 celsíků a větrák makal jak vrtule helikoptéry.


Dálnice

Tady už se oběma soupeřkám líbí podstatně víc. Když pojedete palici a budete zalehlí, přijde vám lepší Yamaha - její zahnutá řídítka se dobře drží a ještě vás táhnou dolů, sedlo je pohodlnější a hlavně krásně chytnete nádrž koleny. Bandasku jako takovou má ale lépe tvarovanou Honda, u er-šestky mě při zalehnutí tlačila do hrudníku, kdežto na cebru se kolem ní člověk lépe "obalí". Jenomže ji tak dobře nechytí koleny, cebro má mezi rámem a nádrží jakési plasty a mýma krátkýma nohama jsem se držel právě jich.

Na dálnici se také smazává to brutální výkonové manko, které Yamaha má v nižších otáčkách. Drobnou výhodou je i o něco kratší převod - při 130 km/h točí 7250 otáček oproti 7000 otáčkám Hondy. Právě z této hodnoty jsme zkusili pružnou akceleraci na šestku a - světe div se - nejdřív vystrčila čumák dopředu Yamaha! Pak ale dle očekávání převzala taktovku Honda, nicméně její náskok byl i při dvoustovce jen pár metrů. Yamaha se ve finále "docvakne" na top speed, cebro skončilo na tachometrových 271 km/h a er-šestka by ještě bývala trochu šla.

Při tomhle kalupu jsem se jistěji cítil na CBR. Zaprvé kvůli již zmíněným brzdám a zadruhé kvůli elektrohydraulickému tlumiči řízení. Cebro jelo jak po kolejích, zatímco Yamaha byla trochu nervóznější (při rozjezdu vás řídítka pořád fackují) a před každým houpákem jsem se modlil, aby mi řídítka nekmitla.


Okresky

Konečně to pravé. Dáváme si to celý den v trojúhelníku Semily - Vrchlabí - Harrachov a silnice jsou tu jak na "kolínko", tak na krosku. Na obou površích je to ovšem Honda, kdo je suverénně vpředu. Yamaha je příliš nekompromisní a takových úseků, kde byste si pořádně vychutnali její okruhové nadání, u nás moc není. Na rozbitých silnicích se opakuje situace z města, všechno vás bolí (na Hondu jsem přesedal, protože už jsem ve zmučeném zápěstí neměl cit pro plyn! ) a protože chcete dojet až domů a ne jen do příští zatáčky, jedete zvolna a motor se utápí v depresi. Na to, aby se Yamaha chytla, potřebujete pevnou ruku, rychlé zatáčky s kvalitním asfaltem a více než 10 000 otáček, kde to krásně vříská, vy šlapete na řadičku a připadáte si jak Valentýn. V těchto mezních situacích na Yamahu co do emocí nic nemá. Ale také si za to zaplatíte, na 130 km vzala devět litrů naturálku, Honda o litr méně.

Jenomže pak si sednete na Hondu a zjistíte, že i supersport může být na normálních silnicích efektivní. Málem jsem sebou v prvním vinglu praštil, jak to šlo lehce, to er-šestce se do zatáček znatelně nechtělo. Zpravidla z těchto nešvarů viním pneumatiky, nicméně u obou strojů byly zhruba ve stejném stavu a navíc - Yamaha byla obuta do generačně novějších Qualifierů, zatímco Honda se musela spokojit s postaršími D208 (obojí Dunlop). Že by lepší standardní set-up podvozku u Hondy?

O brzdách jsem se již zmínil (nezapomenutelný byl okamžik, kdy jsem při razantnějším dobrzďování před vesnicí koukl do zrcátka a viděl Nikíťu na R6, jak visí na brzdách, jen krčí rameny a letí kolem mě), ale největší rozdíl je v motoru. O novém cebru se ví, že u něj Japonci zapracovali na středních otáčkách, a o er-šestce zase, že jim moc nedali. Na okreskách, kde se nejčastěji pohybujete mezi 4000 - 10 000 otáčkami, se to projeví naplno - u Yamahy si musíte neustále hlídat otáčky, což vás po celém dni v sedle prostě už nebaví, zatímco Honda táhne prakticky bez propadů v celém rozsahu a bezostyšně své sokyni mizí.


Překvapení se konalo

Na Yamaze R6 i Hondě CBR 600 RR jsem před tímto testem již jezdil a říkal jsem si, že Honda asi bude pohodlnější a Yamaha ultimativnější, ale až při přímém srovnání jsem zjistil, jak strašně moc se tyhle motorky liší. Yamaha je skutečným sportovcem tělem i duší a vyhoví stejně zaměřeným pilotům, kteří své projížďky vedou stylem "krátce, zato intenzivně". Pokud ale po běžných silnicích najezdíte víc než na okruhu a "kolínko" pro vás není každodenní nutností, budete rozhodně spokojenější na Hondě.


Honda CBR 600 RR

motor čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový čtyřválec, DOHC/4

objem 599 cm3

vrtání x zdvih 67 x 42,5 mm

výkon 88,1 kW (120 k)/13 500 ot./min.

točivý moment 66 Nm/11 000 ot./min.

kompresní poměr 12,2:1

plnění motoru vstřikování PGM-DSFI

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 310 mm, čtyřpístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 220 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1375 mm

výška sedla 820 mm

hmotnost 155 kg (suchá)

nádrž 18 l (3,5 l rezerva)

cena 279 900 Kč (v roce 2007)

Yamaha YZF-R6

motor čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový čtyřválec, DOHC/4

objem 599 cm3

vrtání x zdvih 67 x 42,5 mm

výkon 97,8 kW (133 k)/14 500 ot./min. (s náporovým sáním)

točivý moment 68 Nm/12 000 ot./min. (s náporovým sáním)

kompresní poměr 12,8:1

plnění motoru vstřikování

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 310 mm, čtyřpístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 220 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1380 mm

výška sedla 850 mm

hmotnost 162 kg (suchá)

nádrž 17,5 l

cena 279 900 Kč (v roce 2007)


Článek vyšel v tištěných ČMN 48/2007



Diskuze k článku


Další články z rubriky

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Kam dál

  • <span style="color: red">Z ARCHIVU ČMN 2007: </span> Když dva dělají totéž
  • <span style="color: red">Z ARCHIVU ČMN 2007: </span> Motokrosová škola ČMN
  • Video: Pekelný stroj NLG

Technická poradna

Zodpovězené 332 otázek

při posledním zouvání pneumatiky se mi povedlo dvakrát střihnout duši a více méně to bylo kvůli mé zbrklosti, protože jsem nechtěl montpákami moc podřít ráfek...

Nezodpovězené 380 otázek

Triumph Tiger 800XC '13

Zdravím, nedaří se mi dohledat jaké má mít Tiger ventilové vůle...