Uživatel:
Heslo:

Nový uživatel
Zapomenuté heslo

Přihlášení přes Facebook fb login

Monumentální Hamasakr

vydáno 28. 5. 2012, text Ondřej Hrůza, foto David M. Bodlák

Pod názvem „oldschool“ si většina českých fandů motocyklových customů představí asi starého ořezaného Harleye. To je v pořádku, avšak oldschooly starými americkými dvouválci teprve začínají. Oldschool je o fantazii a pohonná jednotka rozhodně nerozhoduje. Jirka Říha tohle moc dobře věděl, takže našel jiný, v mnoha ohledech i zajímavější a hlavně levnější základ. Monumentální koprodukční jednoválec Royal Enfield.

Jirka Říha, šikovný mechanik, konstruktér a hlavně majitel dnes představovaného krasavce, není na české custom scéně rozhodně žádným nováčkem. Má za sebou slušnou dávku povedených strojů a s nimi i ocenění z tuzemských soutěží. Jirka o sobě docela skromně tvrdí, že vlastně není žádný stavitel. Že motorky, které udělal, vznikly především z bouraček. Že když už se mu nějaká bouračka dostala do ruky, tak ji rovnou udělal „pořádně“, čímž myslel hodně nadstandardně a podle svého. V tomhle se Jiří liší od většiny tuzemských stavitelů, protože on nikdy nestavěl motorku na zakázku nebo tak, že by mu někdo diktoval, co a jak chce. Vždycky jen zhmotňoval své vlastní vize. Výsledek vždy musel být bomba. Absolutní masakr. Respektive ještě něco víc... Hamasakr!

Takhle začali Jirkovi kamarádi nazývat jeho výtvory. Pod přezdívkou Hamasakr vznikaly japonci i hodně radikální Harleye. Jenže v posledních letech se „mistr Hamasakr“ vzhlédnul v oldschoolu alias staré škole: „Oldschool se mi vždycky hodně líbil, ale nikdy jsem neměl v garáži motorku, která by mě lákala na přestavbu do tohoto stylu. Ale sledoval jsem to, sbíral inspiraci, až jsem jednou narazil na hodně starého Royal Enfielda. Ten motor se mi líbil. Moc líbil. Je to nádherný a výrazný ingot. Zbytek mě sice zas tak nezaujal, ale kvůli motoru jsem to nakonec koupil a bylo rozhodnuto. Pustím se do svého prvního oldschoolu.“


Těžká práce vývojáře

První věcí, kterou musím na tomhle bobber/chopperu (sám nevím, jak ho přesně zařadit, avšak kloním se k názvu „chopper počáteční éry“) vyzdvihnout, je vidlice. Tu si Jirka navrhl sám, neboť chtěl mít takovou, která není běžná a už vůbec ne prvoplánová, jako třeba springer z nějakého katalogu doplňků. Pokud vás zajímá, z čeho použil péra, pak vězte, že jde o starou dobrou Jawu 250.

Teprve pak se začal řešit rám. Ten původní, indický, se Jirkovi vůbec nelíbil a nakonec se rozhodl, že z něj nepoužije vůbec nic. Takže se pustil do stavby rámu vlastního. Vzhledem k tomu, že v dílně nemá žádnou pořádnou stolici na rámy, ale pouze přípravky na opravy a úpravy rámů, byl to čin velmi odvážný. Rám se tudíž svařoval naněkolikrát. Jirka si třeba myslel, že už je u kýženého cíle, vrazil mezi trubky motor, dokutálel kola (zůstala původní), pak se na to podíval a zjistil, že je to celé děsně krátké. „Jsem zastánce toho, že by člověk neměl zbytečně utrácet za věci, které už má a může je použít. Původní délku rámu jsem tudíž ladil podle délky sekundárního řetězu, který jsem měl. Ale nebylo to ono, něco tomu prostě ze všech úhlů pohledu chybělo. Tak jsem ten rám znovu rozřezal a prodloužil zadek o 7 cm. No a najednou to tam bylo.“


Anglické řazení ne

Protože na motorce dohromady nic není, bylo to „nic“ potřeba udělat co nejkrásnější a se smyslem pro detail, což se Jirkovi rozhodně povedlo. Na takhle subtilním chopperu jsou designově nejdůležitější pouze dva základní stavební komponenty – motor a nádrž. Nádrž zkoušel nejdříve napasovat upravenou původní enfielďáckou. Zkoušel to různě, chtěl ji totiž zachovat, neboť k motoru patří, ale z žádného úhlu nevypadala dobře. Tak sáhl po malé nádrži ze Sportstera, která ve většině případů nadělá hodně muziky. Ovšem zase to nebylo ono. Až někde v dílně vyhrabal dělenou nádrž ze Softaila. Tu zmenšoval, zmenšoval, až z ní zůstala jen dvě dýnka, která nakonec vypadala nejoptimálněji.

Největší problém byl, jak vyřešit řazení. Jirka zkoušel jezdit s původní anglickou variantou (řadicí páka vpravo, brzda vlevo) a své zážitky hodnotí takto: „Vždycky už jsem si myslel, že to dávám, až jsem se dostal do situace, kdy jsem místo prudkého dobrzdění pouze něco zařadil a málem jsem šel na držku, takže milej angličan musel pryč.“ Místo aby ho třeba přepákoval na druhou stranu, rozhodl se pro ještě větší machrovinku, která k opravdickým oldschoolům prostě patří. Předělal řazení na ruku s tím, že spojka je na řadicí páce! Drsnější záležitost než nožní „sebevražedná“ spojka.


Velmi obezřetně

Vše ostatní je na motorce vyrobeno přesně podle Jirkových představ. Včetně airbrushe, kterou má na svědomí jeho dlouholetý kamarád David Pečiva. Jezdit se na tom dá. Dokonce velmi pěkně, jen se musí jezdit velmi obezřetně a neustále myslet na to, že když dojde ke kolizi a vy sáhnete po spojce, je prakticky ihned vyřízeno, neboť tuto tam nenajdete. A opravdu ji nehledejte ani nikde jinde než na řadicí páce mezi nohami. Žádná záložní pro zjednodušení manipulace tu totiž není, takže křižovatky a zácpy projíždíte vždy s jednou rukou na řídítku a druhou mezi nohama. Ale prý když to člověk natrénuje, jde to pak úplně automaticky… (ha ha, Jiří, riskni motorku a udělej test na dvaceti motorkářích). A pokud vás tenhle krasavec s velmi alternativním řazením zaujal, mám pro vás velmi potěšující zprávu. Je na prodej a cena je nečekaně příznivá.



Britové byli levnější

Znám spoustu ortodoxních bikerů a „znalců“ motocyklové historie, kteří roztrubují po světě, že pravověrný chopper či bobber s jiným motorem než harlejským dvouválcem je prostě nesmysl. Že do tvrdého čopráckého rámu nic jiného než H-D, eventuelně Indian, prostě nepatří, a ti, co tam cpou anglické, nebo nedejbože japonské motory, tomu prostě nerozumí a neznají mapu. Dokonce si dovolí tvrdit, že „takové choppery přeci v minulosti vůbec nikdy nejezdily! “ No, už se nehádám a raději si na uklidněnou zapaluji cigárko... Pravda je úplně jiná.

Takové motocykly samozřejmě jezdily přesně od té doby, kdy se objevily i upravené a přestavěné Harleye. A není pravda, že se choppery s britskými motory začaly stavět v Anglii. V období, kdy si americká mládež a členové prvních MC klubů začali masověji přestavovat motocykly, totiž bombardovaly britské firmy americký trh levnějšími, lehčími a mnohem sportovnějšími stroji, než produkovala fabrika v Milwaukee (Indian byl toho času už „hrobníkovi na lopatě“). Spousta lidí si je proto kupovala a nedala na ně dopustit. V Americe tehdy nenastal kult café racerů. Neměl z čeho, protože americké závodní motocykly vypadaly úplně jinak než anglické, ale začaly se stavět bobbery a následně choppery. A každý stavěl z toho, co měl doma. Už legendární motoristický publicista Hunter S. Thompson ve svém bestselleru Hell´s Angels přiznává, že jezdil na chopperu Triumph a po Harleyi pouze závistivě pošilhával, protože na něj neměl peníze. První společnosti nabízející sériové díly na stavbu chopperů (Paughco, Jammer Cycles...) měly dokonce v nabídce více druhů rámů pro motory Triumph, B.S.A., Norton a podobně než na H-D!

A přestavbám se samozřejmě nevyhnuly ani Enfieldy. Avšak tehdy to byly ještě originální Enfieldy anglické. Z fabriky ve městě Enfield v regionu New Hampshire. Radikální choppery se v průběhu šedesátých a sedmdesátých let začaly stavět i v Anglii. Avšak dostaly se tam především s hnutím hippies právě z USA.


Modelka: Malika Hajová



Diskuze k článku


Další články z rubriky

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Kam dál

  • <span style="color: red">Z ARCHIVU ČMN 2007: </span> Když dva dělají totéž
  • <span style="color: red">Z ARCHIVU ČMN 2007: </span> Motokrosová škola ČMN
  • Video: Pekelný stroj NLG

Technická poradna

Zodpovězené 334 otázek

Mám enduro, ale občas se svezu i na silnici, a to tím způsobem, že přezuju úzké silniční pneumatiky na endurové ráfky...

Nezodpovězené 395 otázek

Yamaha XJR 1300 SP '00

Ahoj kamarádi, mám problém se startérem. Když ho vyndám normálně se při startu točí...